Jak se cítím v remisi

Na přání čtenářky blogu se pokusím shrnout své pocity v remisi. Na začátku musím uvést,že plné remise u mě zatím podle lékařů dosaženo nebylo,to je nakonec i jeden z důvodů,proč mi vyřizují invalidní důchod. Částečné remise však rozhodně ano a cítím to na sobě a jsem za to velice ráda a s povděkem to zaznamenává i má lékařka.

Remise je od stavu deprese rozhodně odlišná v tom,že jsem mnohem více schopná se zúčastnit běžného života,tj.pečovat o domácnost,dávat si nějaké cíle a plnit je atp. Nicméně i v tomto období se potýkám s některými problémy,které se snažím zvládat jak vlastními silami,tak s pomocí psychoterapeuta a hlavně mé lékařky.

Jak se cítím:

nemám nutkavé myšlenky na sebevraždu,to je velké,pro mě obrovské plus oproti stavu deprese

neobviňuji se za úplně všechno i když některé pocity viny zůstávají,ale rozhodně nejsou tak silné,jako v depresi a mám celkově na pocity viny větší náhled

někdy se u mě přesto všechno hodně černé myšlenky vyskytnou a to především v situaci silnějšího stresu,kdy si pořád ještě nedokážu zcela poradit,v těchto situacíh mi tyto myšlenky naskakují automaticky(psycholog je trefně pojmenoval jao automatické negativní myšlenky,na které platí zpochybnění),což je pravda,mně osobně pomůže napsat na některou z krizových linek nebo rozebrat situaci s někým nezávislým-s kamarádkou,přítelem,či lékařkou, získám tak na situaci reálnější náhled a přestanu ji vnímat tak katastroficky-tohoto v akutní depresi téměř schopná( ani po rozebrání situace), nejsem

mám o poznání více energie,přesto se nesmím tzv. moc vyškrtat,protože pokud se vyškrtám,tak zatímco ve stavu před nemocí jsem se z toho vzpamatovala rychle,teď mi to trvá i několik dní a někdy,když mám za sebou více akcí-pro vaši představu více akcí jsou tak 3 akce za týden,potřebuji pak i týden na to,abych se z toho vzpamatovala.

mám velkou potřebu spánku-spím zpravidla 12 a více hodin,pro někoho extrém,pro mě norma,potřebuji chodit spát hodně brzy a spím dlouho,pokud tomu tak není,projeví se to na mém celkovém rozpoložení,ovšem narozdíl od stavu deprese tolik neležím a nespím přes den a netrpím časným ranním probouzením

nemám velkou potřebu reálného kontaktu s lidmi,stále mě častý kontakt s lidmi vyčerpává a pak jsem celkově unavená a projeví se to např. tím,že hůře zastanu práci doma,zvýší se má potřeba spánku atp...Takže kontaktu s lidmi se narozdíl od stavu deprese tolik nebráním a neunaví mě tak moc,ale pořád ještě mě unaví víc,než tzv."zdravého" jedince

jinými slovy-na vše potřebuji čas a hlavně klid,spěch a stres způsobí,že začnu být nadměrně podrážděná,plačtivá a unavená

úzkostmi trpím jen při změně mého známého prostředí,třeba i při návštěvě kamarádky,projeví se tak,že trpím bolestmi břicha,někdy nevolností,pomáhají mi vizualizace klidu,relaxační a dechová cvičení,zde je významný rozdíl od deprese,kdy úzkostmi trpím během ranních propadů nepřetržitě a dělá mi kvůli nim problémy i dojít nakoupit

špatně nesu,když jsou na mě kladena nějaká očekávání-obávám se selhání,někdy jsem až plačtivá, nevěřím si,že něco zvládnu např.novou práci,zde mi pomáhá situaci rozebrat s více lidmi a získat reálnější náhled,pokud se mi podaří obavy překonat,posílí to mé ego,pokud ne,nastupují mučivé sebevýčitky,na které pak pomůže jen dát si menší cíl,který vím,že nakonec nějak zvládnu splnit

preferuji pasivní činnosti před aktivními-mám ráda plavání,kolo atp,ale jsem toho schopna jen do určité míry,hodně potřebuji odpočívat,být doma ve svém důvěrném prostředí a věnovat se spíš méně náročným a rutinním činnostem...příliš mnoho aktivit mě spíše vykolejuje,než že by to na mě působilo pozitivně. Na druhou stranu potřebuji občas i změnu,abych neměla čas zabývat se sama sebou.

dělá mi problémy setkat se s místy,která mi připomínají období deprese-zvlášť s místy,které ve mně např.evokují vzpomínku na nějakou suicidní úvahu

mám relativně křehké sebevědomí,pokud mi někdo třeba i nechtěně srazí ego,hodně dlouho se tím zabývám a trvá mi,než to nějak v sobě zpracuji,jsem zvýšeně vztahovačná a zaměřená na sebe a vlastní nitro

lépe se soustředím,přesto např.schopnost čtení se u mě obnovuje až jako poslední a nejsem schopná číst příliš dlouho a příliš náročné texty a pokud to přesto zvládnu,jsem pak dost unavená

potřebuji pravidelný,jasně strukturovaný režim,tj.zhruba v pravidelnou dobu chodit spát,pravidelně vstávat,jíst atd, výkyvy v režimu působí na mou náladu a celkovou energii negativně

Tak to je asi vše. Myslím,že z toho,co píšu se dá celkem udělat obrázek o tom,jak na tom jsem. Rozhodně se toto se stavem akutní deprese nedá srovnat:). A jsem ráda za to,že aspoň částečné remise můžu zažívat,být neustále jen v depresi si nedovedu představit.