Jak žít s depresivním onemocněním

To je otázka,kterou si asi položil někdy každý depresivní nemocný s více,či méně vážnou formou této poruchy. Důležité je pochopit,že deprese je nemoc,ne pouhá depka nebo špatná nálada,které zase přejdou. Ale zároveň je důležité snažit  nebrat sebe sama jako toho,kdo je těžce nemocný a prostě usilovat o to,abychom žili v rámci svých limitů co nejlépe.

Tento článek bude shrnutím mých zkušeností s léčbou a shrnutím toho,co mi pomohlo a co naopak ne.

1) Bagatelizace  ani katastrofizace nepomáhají. -Nikdy mi nepomohlo,když někdo bagatelizoval mé potíže slovy,že to je jen o vůli,že deprese jde překlenout stejně jako depka vhodnou činností a prací atp...Cítila jsem se pak nepochopená,asi stejně, jako kdybych si zlomila nohu a někdo mě nutil po ní skákat. Mou duši to ještě víc zlomilo. Na druhou stranu mi nepomohlo ani poslouchat od některých lékařů nebo psychologů,že jsem vážně nemocná. Cítila jsem se pak ještě víc vyřazená z běžného života. Nejlepší je zlatá střední cesta-netoužím po lítosti,netoužím po radách,ale po pochopení a blízkosti,důležité je vědomí,že tu někdo JE. Více o tom píšu v bodě 2.

2) Blízkost a sdílení pomáhají-hodně mi pomáhá vědět,že mám s kým své potíže sdílet,že je tu nablízku,že nejsem sama na své trápení. Netoužím po tom,aby mě někdo z deprese vytahoval,nebo mi říkal,co mám zrovna dělat,ale vyloženě potřebuji,aby tu byl někdo,kdo mě obejme,kdo mi řekne,že zase bude lépe,kdo mě jen poslechne a třeba si se mnou i popláče,pokud  jde vůbec plakat.

3)Léčba v nemocnici je při vážnějším průběhu mnohdy účinnější,než léčba ambulantní. Je to proto,že je intezivnější,je možné být v častějším kontaktu s lékaři. A celkový řád nastolený léčbou v nemocnici mi pomáhá lépe zvládnout akutní a závažnější problémy.

4) Důležitá je alespoň minimální sociální jistota. I když je důchod bídně nízký,je to pořád lepší,než nemít nic a žít v neustálém stresu a strachu,že nenajdu se svými limity vhodné pracovní místo. Tento trval stres pak totiž působí  jako spouštěč dalších depresivních stavů.I minimální příjem je jakousi jistotou a v případě plného důchodu i pojistkou pro starobní důchod.

5)I v remisi je důležité mít oporu ve svém okolí,protože deprese je nevyzpytatelná asi jako počasí. Může udeřit kdykoli. Ale pokud cítím oporu ve svém okolí,je pro mě pak další ataka zvládnutelnější,protože vím,že na svůj boj nebudu sama.

To je vše...možná by ty,co zažili depresi,napadlo ještě něco jiného....