Proč nemám ráda církve(zejména katolickou)-aneb příběh ženy z irské prádelny Máří Magdaleny

Nikdy jsem nebyla fanynkou církví,protože víra podle mě má být především niternou,neobřadnou záležitostí. Po zhlédnutí filmu Padlé ženy a četbě knihy Nikdy o tom nemluv jsem si ale vytvořila velmi negativní názor na katolickou církev,v jejímž jménu byly v Irsku a USA až do roku 1996 vězněny a nespravedlivě týrány tzv. „padlé“ ženy(často oběti znásilnění nebo dívky z rozvrácených rodin) . Týrání se odehrávalo v reformních katolických školách a prádelnách Máří Magdalény.Jelikož jsem se o tuto problematiku po zhlédnutí filmu zajímala,rozhodla jsem se pro svůj blog přeložit část anglického textu o ženě,která těmito institucemi prošla.

Odvaha má své jméno: Diana O'Hara. Diana přežila magdalénské prádelny.  Dianino dětství se vytratilo mezi stěnami z kamene a z ostnatého drátu.  V exkluzivním rozhovoru sdílí svůj příběh.

Diana se narodila v New Yorku v dysfunkční rodině,její matka byla alkoholička. Ve čtyřech měsících byla předána do pěstounské péče, v níž zůstala do deseti let. Ve věku mezi deseti a dvanácti lety pak prošla nejméně 11 různými dětskými domovy. Ve 12 letech byla poslána zpět ke své biologické matce-alkoholičce. V tomto věku se stala Diana obětí sexuálního obtěžování, které ale nikdo neřešil. U své biologické matky však Diana setrvala jen krátkodobě a vrátila se do pěstounské péče, kde vystřídala několik rodin. Ve čtrnácti letech se dostala do prádelny Dobrého Pastýře v Buffalu. „Cítila jsem zlo,které čišelo z ocelových bran prádelny,moje mysl se zastavila a já jsem se musela přesunout do režimu boje o přežití.“Prádelna měla být svatým místem zachraňujícím duše mladých dívek. Ve skutečnosti to bylo vězení, které už navždy bude strašit Dianu a další přeživší oběti.

Když Diana vstoupila do prádelny, byla jeptiškou odstrčena do malé místnosti s mužem v obleku,který se zeptal jeptišky „No co myslíte,je to panna?“Jeptiška se zasmála a odešla z místnosti. A lékař mezitím Dianu napadl a znásilnil.Stěny prádelny Dobrého pastýře však nebyly jen fyzické vězení,ale byly i vězením duše. Mluvení bylo povoleno jen v případě,že jeptišky tleskaly. Porušení tohoto pravidla vedlo k přísnému potrestání.

Prádelna se skládala z bytových jednotek,v každé jednotce bylo 30 dívek. U jídla pak seděly dívky po šesti.  První večer v jídelně Diana zažila šok, když zaslechla náhlý výkřik přehlušující všudypřítomné ticho. Přesto,ž e křik pokračoval,nikdo nevzhlédl od talíře a nepromluvil ani slovo. Diana pak brzy zjistila, že přímo uprostřed jídelny byla vysoká spíž. Pokud některá dívka zlobila, byla ve skříni zamčená,někdy i několik dnů. „Pokud jste si vytáhli kolena k hrudi a umístili se zády o zeď, mohli jste si sednout a možná i spát, ale když vás pustili a vstali jste,měli jste silné bolesti“,vypráví Diana. Také si vzpomíná,že pro „zlobivé“ dívky byla rovněž určena místnost-kobka s kamennými lavicemi,kde mohly být ženy uzamčeny pro špatné chování.  Diana toto uvěznění zažila také:„Byla jsem v naprosté tmě v žaláři pokoje a slyšela jsem pronikavé pískání a cítila jsem,jak se mi krysy plazí po celém těle. Po propuštění z kobky pak následoval hrozný výprask.“ Diana v prádelně brzy pochopila, že křikem nebo jakoukoli emocí akorát  dá svým věznitelům další záminku k týrání

Diana také vzpomíná, jak měla zakrvácená kolena z dlouhého klečení na tvrdých dlážděných podlahách a jak se bití stávalo rutinní záležitostí a přicházelo stále častěji s každým novým „přestupkem“. Každé mladé ženě vstoupivší do Dobrého pastýře bylo neustále připomínáno,že je hříšná,a že její čas ve vězení beznaděje slouží k tomu,aby se očistila od svých hříchů.

Dívkám se také v prádelně nedostávalo primárního vzdělávání, vše bylo intenzivně  zaměřeno na katolickou nauku,kterou následovala otrocká práce v prádelně. Práce dívek nebyla placená, častým jevem v prádelnách kromě otrocké práce a týrání byla nelegální adopce dětí neprovdaných mladých žen, které nedostaly jinou možnost,než nechat dítě adoptovat a jít dřít do magdalénských domů.

Ve věku sedmnácti let hrdinka našeho příběhu Diana opustila prádelny nadobro, ale její část tam stále zůstává. Jako člověk,který přežil zneužívání dětí,chápe trauma,kterým si prošly jiné ženy v prádelnách a prostřednictvím facebooku nabízí podporu pro ostatní,kteří trpěli za zdmi Dobrého pastýře stejně jako ona.Každý den přitom sama bojuje s bolestí z toho,co se s ní stalo a jakou bezmoc jako mladá dívka zažívala. Na druhou stranu je její boj příkladem nezlomného ducha a Diana je tak bezesporu jednou z nejvíce odvážných žen, kterou můžete kdy potkat.